Z rodné Provence vyrazila v únoru 2017 a o Velikonocích už byla v Praze. To setkání bylo nevšední. Poznali jsme dívku s jasným pohledem na svět a svoji životní úlohu. Vše, co v životě má, naložila na koloběžku a vydala se na cestu kolem světa. Směrem na východ. Bez jakékoliv podpory, bez použití jakýchkoliv dopravních prostředků jiných než loď pro přepravu mezi kontinenty. Ta cesta potrvá možná pět let, možná déle. Kdo ví…
www.facebook.com/latrottineuse
Pojedu, dokud budu cítit, že je to ten život, který chci žít
z článku Na cestě kolem světa, kolobezkovyportal.cz
Blandine je přesně taková, jaká jsem čekal, a trochu doufal, že bude. Není nijak uzavřená do sebe, jak šílení cestovatelé někdy bývají. Není samozřejmě nijak moc společenská nebo excentrická, ale současně si s ní můžete velmi lehce popovídat a opravdu ze srdce se spolu i zasmějete. Mimo francouzštiny mluví skvěle anglicky, trochu německy a po kouscích malinko z každého jazyka země, kterou navštívila. Bylo jich již přes 25.
Nezbytnou částí její výbavy je notýsek, hned druhý nejoblíbenější artikl po příručním kávovaru, na kterém je téměř závislá. Notýsek k cestě kolem světa obsahuje pro každou navštívenou zemi základní fráze. Zatím tedy jen německé a potom ty české, o jejichž přeložení mě poprosila. Kromě těch úplně základních typu ahoj, jedno kafe prosím, jak se jmenuješ apod., jsou tam i fráze jiné. Takové, které přesně vystihují, o čem v případě Blandine a její cesty jde.
Když s Blandine strávíte nějaký čas, zjistíte, že tady opravdu nejde o koloběžky. Koloběžka není vůbec podstatná. Podstatná není ani cesta kolem světa, nebo řekněme cíl tu cestu absolvovat nebo dokončit.
„Přelož mi do češtiny větu: Toto je všechno, co mám,“ říká Blandine a ukazuje na koloběžku a pár brašen obsahujících absolutní minimum pro přežití na cestě. Opravdu je to vše, co Blandine má. Kromě něco málo přes tisíc euro na bankovním účtu. S těmi hodlá vystačit tak daleko, jak to jen půjde. V Německu průměrně vyžila s rozpočtem hluboko pod 5 Euro na den.
„A jak se řekne: Žiju na cestě?“ Ptá se dál. Jejím životem na příštích pět let je opravdu cesta. A vše co má, je naloženo na koloběžce. Žije ze dne na den s velmi matným plánem, kam hodlá zamířit. Z Prahy na východ na Slovensko a pak přes Rumunsko do Turecka. Pak asi Irán. „Uvidíme, kdy se tam dostanu, a podle toho se uvidí. Když bude podzim, nebude asi ideální se vydat přes Pamír do Mongolska,“ říká a usmívá se. „Nikdy nevíš, co tě na cestě potká za minutu, takže není nutné plánovat, kde budu za rok. Budu tam, kde budu.“
Ptám se, jestli se může stát, že cestu nedokončí. To mě opravdu zajímá, protože většina cestovatelů je posedlá cílem, který si vytyčili. „Pojedu, dokud budu cítit, že je to způsob života, který chci žít.“
Způsob života. To je to správné slovo. Nejde tu vůbec o cestování, nejde o koloběžky. Vše je o způsobu života. Stejně jako chodíme do práce a každý večer zapínáme na Nově Ulici, Blandine každý den ukrajuje další metry cesty a se soumrakem rozdělává oheň v lese, kde plánuje přespat. Stejně jako každý den vstáváme a přecpaným autobusem míříme do kanceláří, Blandine balí kemp, vše upevňuje na koloběžku a vydává se dál.
„Cesta mě hodně změnila. Teď jsem opravdu jiná, než jsem byla před tím, když jsem se vydala před rokem na evropskou tour. A za rok budu zase úplně jiná než dnes,“ říká Blandine. Nemiluje pozornost a společnost lidí. Setkání s fanoušky není úplně její šálek kafe, ale nakonec si ho dokáže užít. Když přijedeme v pátek pod Železniční most, ustrašeně vydechne: „Tolik lidí!“ Ale nakonec si celý den s fanoušky užívá a je pro ni těžké se rozloučit. „Nejraději spím sama ve stanu v lese, ale vím, že čím více budu na východě, tím více bude těžší odmítnout pohostinnost místních obyvatel. I to bude formovat dál moji osobnost a moji cestu.“
Musí to být krásná cesta. Nemít pevný denní cíl. Nemít pevný časový rámec. Jet tam, kam vede silnice. Jet každý den jen tak dlouho, jak člověk chce. Zastavit se kdykoliv. Kdekoliv.
Když jsem poprvé Blandine před rokem zkontaktoval, chtěl jsem postupně vyprávět její příběh. Příběh velkého sportovního a cestovatelského koloběžkářského výkonu. Nic takového se nekoná. Je to příběh jedné sympatické Francouzky, který někteří nechápou, někteří obdivují a někteří jí třeba i závidí. Já jsem rád, že jsem Blandine potkal a že mi dala možnost pochopit, o co tu opravdu jde. Budu ji sledovat o to pečlivěji a doufat, že se třeba někdy v budoucnu zase uvidíme.
